Z HISTORE STRÁŽOVSKÉ KOPANÉ

Vydáno dne 03. 12. 2012 (7613 x přečteno)

Začátky strážovské kopané začínají někdy po roce 1905. Přibližně v této době přišli s kopanou studenti a mladí dělníci, kteří pracovali ve městech, odkud se vždy šířily všechny novoty. Již v roce 1907 máme podle fotodokumentace skupinku nám nezná­mých strážováků, ve fotbalové póze s míčem v civilním oblečení, včetně klobouků. Písemné záznamy z této doby chybí, ale jednalo se zřejmě o fotbal pro ukrácení volného času, o fotbal bez orga­nizačního řádu. Ve dnech volna honili tito průkopníci kopané miču­du po různých "kozích pláccích". Je nutné se vžít do tehdejší doby, kdy zemědělská půda se těšila velké vážnosti a kdejaký kousek paloučku využívali místní domkaři k pasení koz a husí, což byla také jedna strážovská specialita. Byli proto první fotbalisté pova­žováni za blázny honící se za míčem a plašící dobytek.

Mládí a pokrok se ovšem zastavit nedá. První světová válka ochromila všechno společenské dění, ale po válce nastal všeobecný rozvoj. Rozvíjel se společenský život včetně sportu. Ve Strážově a v jeho okolních vesnicích bylo v podstatně více obyvatel, než je tomu v dnešní době. Můžeme říci, že hlavně mládež hledala po práci lidovou zábavu, čímž fotbal v té době byl.

 

Historie fotbalu ve Strážově se spojuje s rokem 1920

Z dochovaných pamětí nejstarších fotbalistů a ze snímků z fotoalba, máme již v dresech první fotbalisty. Psal se rok 1920. Ze snímkuje také patrno, že první hřiště vzniklo za "Muchkovo rybní­kem", z dnešního pohledu pod místním JZD, u bývalé farmy pana Denka kde dnes je vybudováno cvičiště pro hasiče. V té době se již fotbal hrál po celém kraji. Luby, Kdyně, Kolinec, Klatovy, Měčín byly prvními soupeři. Kopaná se hrála i na Týnci a Čachrově. Byla to tak zvaná pouťová utkání. Byli fotbalisté, bylo hřiště, nastala doba měření sil s okolními kluby. Byl založen první klub AFK Strážov, v jehož čele stáli Bouberle Aleš, Bouberle krejčí a Eman Sekyra - listonoš.

V roce 1930 vznikl druhý klub Sparta Strážov

Zájem diváků i hráčů o kopanou byl veliký. Zájem byl takový, že se v roce 1930 utvořilo nové mužstvo s názvem "Sportovní sdru­žení Sparta Strážov". Členy byli mladší hráči, kteří se neprosadili v dosavadním klubu AFK. V této době, v létech 1930- 1939 dosáhla strážovská kopaná největšího rozmachu. Místní rivalita, spojená s hecováním a přetahováním hráčů z klubu do klubu, kopané prospí­vala. Hráči AFK, zvaní "afíkáni", měli klubovou místnost v hospodě u Chodlů a hráči Sparty v hostinci u Soukupů na náměstí. Že se jednalo o zájem obchodní není třeba zdůrazňovat, neboť každý hostinský věděl, že po fotbale je velká žízeň, která se musí uhasit. Kabin na převlékání na hřišti v té době nebylo, a tak se hráči převlékali do dresů již v uvedených hostincích. Na hřiště se chodilo se soupeřem a často i s hudbou. Po utkání se hráči myli v potoce, který protékal kolem hřiště. Občerstvení bylo zajištěno v blízké Kreibichovic studánce. Příprava hřiště před utkáním a úklid, bylo samozřejmě věcí hráčů. Za těchto okolností byly náklady mini­mální. Rovněž údržba dresů byla záležitostí hráčů. Platila se pouze náhrada delegovanému rozhodčímu.

Od vzniku nového klubu Sparta Strážov v uvedeném roce 1930 již byla zaznamenána organizovanost fotbalu podobná dnešní. V čele Sparty stál Václav Faltýn starší jako předseda, Adolf Kalný-místopředseda, vikář Ivan Soukup pokladník a Bouberle Stána švec byl jednatelem. Oba kluby - AFK a Sparta Strážov hrály již soutěžní utkání, a to až do r. 1939, kdy došlo ke spojení pod názvem SK Sparta Strážov. V době druhé světové války, která se odehrála daleko od nás, se ve fotbale pokračovalo. Ostatní činnost byla omezena, nesměly se konat ani taneční zábavy, a tak zbývalo na fotbal více času. Na utkání se chodilo pěšky, vlakem, na kolech, nebo koňským potahem. Pokud bylo auto, nebyl benzín. A v té době byl již fotbal organizován západočeskou fotbalovou župou, v jejímž čele stál dlouholetý tajemník František Cingroš. Návštěvnost byla v té době veliká. Hřiště byla po všech stránkách zaplněna. Jak již bylo řečeno - fotbal byl v té době jedinou zábavou.

Jaké bylo hospodářské zázemí pro tehdejší činnost?

Vybavení klubu bylo velice skromné. Kožené kopačky nad kotníky si hráči pořizovali sami. Pokud se kožené kolíky opotře­bovaly, švec pan Tomáš a Bouberle hřebíky přidělali nové. Šité šněrovací míče se při píchnutí zalepily. Na nutné náklady si hráči vydělávali pořádáním tanečních zábav. Hrálo se divadlo, a když nebylo peněz, sáhli hráči do vlastních kapes a někdy i některý obchodník do šuplete. Všechny práce na hřišti se dělaly svépomocí.

V krátkosti je třeba se zmínit o prvním hřišti za rybníkem. Bylo malé a k rybníku zamokřené. Po dešti hráči při hře zapadali po kotníky do bažiny, ze které stříkala rezavá voda.

Vysoká úroveň strážovské kopané byla vyhlášená

Budeme-li hodno­tit samotnou výkonnostní úroveň kopané, byla v té době velmi dobrá. Byl velký výběr hráčů, o kopanou byl zájem. Dobrá tělesná kondice byla způsobena životním stylem. Pamětníci si dobře pama­tují každodenní chození šestkrát týdně na vlak do Běšin v časných ranních hodinách a odpoledne opět znovu zpět. Vlak na nikoho nečekal, a tak se často z "Lukavského vršku" běželo do Běšin. Docházení za prací do Nýrska přes Blata bylo normální. Povaha práce v zemědělství byla namáhavá, takže posilování bylo každo­denní. O organizovanosti tréninků nelze mluvit. Po práci se prostě chodilo na hřiště, kde se hrálo na dvě brány.

Vysoká úroveň strážovské kopané byla vyhlášená. Účast na Chodském poháru v Domažlicích a utkání s předními mužstvy kraje, byla vždy otevřenou záležitostí. Talentovaní hráči v okolí považovali za čest hrát za Strážov. Hráči Lamert a Ondr dojížděli do Strážova až z Hor Matky Boží. Bylo by jistě zajímavé srovnání dnešní úrovně kopané s kopanou před padesáti léty. Vynikajícími hráči té doby byli bratři Karel a Rudolf Cílové, Havel, Pepi Soukup, Polomis, Bouček Jan a celá řada dalších. Po stránce organizační byli hlavními č

initeli nezapomenutelní Milouš Haas a Adolf Kalný.Hrála se pravidelná soutěž v hokeji, byly pořádány školní hoke­jové turnaje, kluziště sloužilo strážovské veřejnosti. Postupem času a budováním místního JZD začala do kluziště prosakovat močůvka a narušovala ledovou plochu. Objektivně však nutno říci, že postupná změna klimatu uspíšila jeho zánik, tak jako v celé řadě dalších míst. Dnes lze hokej provozovat pouze na zimních stadio­nech.

Po válce se ve Strážově několik let fotbal nehrál

Po druhé světové válce v roce 1945 nastalo ve fotbale všude oživení. Ve Strážově tomu bylo však naopak. Nastal značný odliv obyvatel z dělnických řad, neboť ve Strážově práce nebyla. Značná část obyvatel Strážova využila ojediněle možnosti doby, která nastala po odsunu Němců. Byla možnost přidělení domku, eventuelně hospodářské usedlosti. S humorem se říkalo, že polovinu obyvatel Nýrská tvoří Strážováci. Situace vyústila tak, že se fotbal ve Strážově po několik let nehrál. Někteří hráči hráli za Nýrsko, nebo za Klatovy.

 Do sportu začala zasahovat politika

V roce 1948 a začátkem padesátých let začala do sportu zasa­hovat politika. Bylo prosazováno sjednocení všech sportů pod jednou organizací. Až do té doby byly fotbalisté samostatnou orga­nizací. Současně s ní existoval ve Strážově, a to již od roku 1897, Sokol. Snaha, či příkaz sjednotit tělovýchovu se sportem, byla ve Strážově realizována v roce 1953. Došlo ke spojení fotbalistů se Sokolem pod názvem DSO Sokol Strážov. Nutno říci, že v městečku stejně i před sjednocením byla neformální spolupráce. Přes rozbou­řenou vnitropolitickou hladinu, měli občané Strážova pocit souná­ležitosti a vstřícnosti. Právě v létech 1951 až 1953 bylo vybudováno kluziště s večerním osvětlením v prostoru za rybníkem u Muchků. Bylo to jedno z prvních kluzišť na Klatovsku.

Hrála se pravidelná soutěž v hokeji, byly pořádány školní hoke­jové turnaje, kluziště sloužilo strážovské veřejnosti. Postupem času a budováním místního JZD začala do kluziště prosakovat močůvka a narušovala ledovou plochu. Objektivně však nutno říci, že postupná změna klimatu uspíšila jeho zánik, tak jako v celé řadě dalších míst. Hokej se začal provozovat pouze na zimních stadio­nech.

Vniklo nového hřiště za Zuzánkovic zahradou

Dalším mezníkem ve sportovním dění bylo vybudování nové­ho fotbalového hřiště. Jak již bylo řečeno, původní hřiště za rybní­kem u Muchků bylo nevyhovující. Bylo často zaplavováno, a to v důsledku bezprostřední blízkosti potoka. Se založením JZD již zemědělci tak nelpěli na zemědělské půdě. Naskytla se proto možnost přidělení vhodného pozemku. Původně bylo hřiště naplánováno a zaměřeno v prostoru u křížku před Hourovic mlýnem. Zde sice byla ideální rovina, ale po úvaze bylo od záměru upuštěno pro velkou vzdálenost od Strážova. Nakonec bylo vybu­dováno za Zuzánkovic zahradou. Z dnešního pohledu nepříliš šťastné řešení, neboť hřiště má celkový spád k zahradě.Zřejmě se příliš spěchalo, protože nebyla srovnána hrací plocha. A tak dlouhé léta , prakticky až do rekonstrukce byly po hřišti terénní vlny. Vybudovalo se pouze oplocení a ohrazení celé hrací plochy.

Dřevěná kabina původně sloužila za protektorátu jako celnice

Současně byla převezena dřevěná kabina ze starého hřiště, které má také svou historii. Původně tento objekt sloužil jako celnice mezi protektorátem a Sudety za obcí Hvízdalkou. Po válce v roce 1945 byl odborně rozebrán truhlářským mistrem Janem Haasem a postaven na starém hřišti. Po vybudování nového hřiště byla kabina znovu rozebrána, převezena a postavena. Slouží dodnes, a to jako skla­diště. Vybudování hřiště již probíhalo pod DSO Sokol Strážov, kde byl předsedou Rudolf Denk. V roce 1956 také umírá Milouš Haas, invalidní důchodce a velký organizátor strážovské kopané. Předse­dou fotbalového oddílu se stal Václav Opava, vedoucí odbočky STS ve Strážově. Když se nakonec hřiště vybudovalo, nikdo se nezajímal o majetkoprávní záležitosti pozemku. Uživatel bylo sice JZD, ale majitelem pozemku byli: Denk Jaroslav, Kalivoda Bořivoj a další dva zemědělci. Ti s prodejem pozemku nespěchali. O celé zále­žitosti se mnohokrát jednalo na schůzích Sokola. Nakonec bylo konstatováno, že i přes tehdejší nízkou cenu pozemku nemá Sokol finanční prostředky .

Historie fotbalu ve Strážově se v roce 1968 poprvé spojuje s názvem Kovodružstva

Postupem doby v šedesátých létech se ukázalo, že finanční náklady na mužstva, žáků, dorostenců a mužů fotbalového oddílu převyšují možnosti Sokola.Bylo proto na výborové schůzi, které předsedal Bouberle Franti­šek, rozhodnuto podat žádost Kovodružstvu Strážov o převod oddílu kopané na Kovodružstvo. Příjmy Sokola z kulturních akcí, tanečních zábav, nebyly tak vysoké, aby uhradily stoupající náklady na činnost tří mužstev. Samotná sokolovna požadovala různé opravy a údržbu.A ž po ustavení nové TJ Kovo Strážov v roce 1968, byly pozemky vykoupeny a staly se majetkem Kovodružstva Strážov. Dále přicházela různá nařízení, jako například zákaz převozu sportovců na nákladních autech. Zača­la bujet byrokracie. Mužstvo 15 sportovců na autě nesmělo být přepravováno, ale na 1. máje mohlo na autě sedět tolik družstevníků, kolik se jich vešlo.Představenstvo Kovodružstva Strážov, v čele s předsedou Janem Boučkem, přijalo návrh výboru Sokola a na sklonku roku 1968 se utvořila samostatná TJ s názvem TJ Kovo Strážov. Pro Sokol byl nepříjemný dopad úbytku mužské složky členů. Na Strážov se zdály dvě TJ zbytečné, ale rozhodly ekonomické důvody. Předsedou TJ Kovo byl zvolen Jan Bouček starší, vedoucím oddílu kopané Josef Beran. Je znovu třeba zdůraznit, jakou rozhodující úlohu v dalším rozvoji sportu sehrálo Kovodružstvo ve Strážově. Předsedové Kovodružstva Jan Bouček, Vokurka Jan a Vaněk Václav, sami dřívější aktivní sportovci, vycházeli vstříc potřebám TJ Kovo. Jedním z prvních kroků bylo zakoupení autobusu ROBUR a jedna z největších potíží byla vyřešena.

Se vznikem TJ Kovo přichází druhý vrchol slávy strážovského fotbalu

Pokud jde o vlastní sportovní činnost, byl to druhý vrchol slávy strážovského fotbalu. Od r. 1964 do roku 1977 hráli muži I.B třídu. Sešla se další generace talentovaných hráčů, jako Bouberle Milan, Bouberle Josef, Toman František, Bříza Jan, Vaněk Václav, Hrách Josef, bratři Denkové a další.

Velkou zásluhu na růstu výkonnosti v dané době měl Antonín Presl starší. Zprvu jako hráč, později jako trenér a funkcionář. V době nouze nastupoval ještě i se syny Jiříkem a Antonínem. V roce 1977 v závěru soutěže přišel nečekaný zlom. Hráč Presl Antonín mladší obdržel pět žlutých karet. Tato evidence nebyla nikým vedena a Presl hrál dál. Podle soutěžního řádu nesměl totiž jedno utkání hrát. Řídící orgán tuto skutečnost zjistil a^ na konci soutěže, v rozporu s řádem, odebral Strážovu 11 bodů. Tím byl Strážov odsouzen k sestupu do nižší soutěže. Tento sestup měl neblahý dopad.

Po nespravedlivém verdiktu přišel rozklad

S nespravedlivým sestupem nastal rozklad nastal rozklad v mužstvu a i u části funkcionářů. Část hráčů zanechala aktivní činnosti, mladší odešli do jiných klubů. Po ročním působení v okresním přeboru pokra­čoval pád mužstva až na dno soutěže. Byl to počátek úpadku strážovské kopané na dlouhá léta. Do nového ročníku nebylo již družstvo přihlášeno. Bylo to rozhodnutí výboru, když se na mimo­řádnou schůzi dostavil malý počet hráčů.

Ve stínu této skutečnosti se ale začal pomalu rozvíjet mládežnický fotbal. Pod vedením Václava Vaňka a Josef Denka začal v roce 1980 pozvolný růst výkonnosti mužstev žáků. Rovněž dorost pod vedením Josef Soukupa, bývalého brankáře, si vedl velmi zdatně v okresní soutěži. Výkonnost uvedených mužstev stále stoupala, až v r. 1987 vyvrcholila postupem dorostu do krajské soutěže. Poprvé se tak stalo v historii mládežnického družstva. Cílevědomá práce výše uvedených trenérů přinesla ovoce.

Můžeme říci, že se zde vytvořil základ úspěchu mužstva mužů, posledního desetiletí minulého století do kterého postupně dorostenci přicházeli.

Po deseti létech se do Strážova vrátila tradice a kvalita

Deset roků trvalo, než muži navázali na dřívější tradici strážovské kopa­né. Po postupu do okresního přeboru v roce 1990 skončili jako nováček soutěže na druhém místě. Hned příští rok mužstvo do I.B třídy postoupilo. Zde v posledních dvou létech bojuje na špici tabulky o postup do LA třídy. Po celou dobu soutěže je vždy kandi­dátem postupu, přesto v závěrečné části přichází útlum a zklamání.

K dokreslení obrazu o celkovém dění mimo hřiště, je potřeba se vrátit o několik roků zpět. V roce 1983 byla provedena změna názvu Kovo Strážov na TJ Start. Důvodem změny byla skutečnost, že TJ vzniklé při výrobních družstvech nesly vždy tento název. Praktickým důsledkem pro nás byl nezanedbatelný finanční příspě­vek na činnost, a to z kulturního fondu Českého svazu výrobních družstev v Praze.

Za 18 měsíců byly vybudovány nové kabiny

V roce 1987 rozhodlo vedení Kovodružstva Strážov na základě dobrých hospodářských výsledků a na návrh sporto

vců o výstavbě nových moderních kabin. Oficiálně byla výstavba vedena jako stavba školicího a rekreačního zařízení. Podmínkou ze strany Kovodružstva bylo, že celá stavba bude prováděna po pracovní době, o sobotách a nedělích. Na návrh Josef Berana a Jaroslava Stýbla vypracoval projekt František Žatko. Na stavbě pracovalo za mzdu 15 pracovníků, a to na základě smlouvy o vedlejší pracovní činnosti. Celá akce trvala 18 měsíců s termínem dokončení 31. 12. 1988. 

V roce 1990 byla ještě vybudována asfaltová silnice k objektu. Celá stavba i s vnitřním zařízením dosáhla hodnoty 850.000,-Kčs. Slavnostní zahájení provozu bylo 8. května 1989 utkání mužstva proti staré gardě Strážova.

V roce 1992 dochází k sjednocení Sokola s TJ Start Strážov

K další významné události došlo v roce 1992. Na základě žádosti výboru Sokola a následné valné hroma­dě, došlo k sjednocení Sokola a TJ Start v jedinou tělovýchovnou jednotu s názvem SK Kovodružstvo Strážov. K sjednocení byl hlavní důvod nezájem a pasivita členské základny Sokola. Na uvedené valné hromadě rezignoval na svoji funkci dlouholetý předseda TJ Start Josef Beran. Byl zvolen nový výbor v čele s Josefem Souškem. Místopředsedou se stal Jindřich Sedlbauer a sekretářem Miroslav Sedlmaier. Tito v té době mladší pracovníci vnesli do celého dění nový elán a oživení. V současné situaci za zcela nových ekonomických podmínek, přinesla nová doba nové starosti. Kdysi hlavní sponzor kopané, Kovodružstvo, zabezpe­čovalo podstatnou část nákladů. V důsledku porevoluční ekono­mické recese nastala doba přísnějšího hospodaření, a tím i krok k zastavení finančního příspěvku na fotbal. Klesají i finanční příspěvky na činnost a údržbu z okresního svazu kopané.

Navzdory všemu, současné vedení SK Kovodružstva pracovalo na zlepšení podmínek pro kopanou. V roce 1993 byla zakoupena nová samochodná sekačka na trávu a v následujícím roce prove­deno zavlažování hřiště. Podstatně se v poslední době zlepšila hrací plocha, na čemž má hlavní zásluhu správce Miroslava Sedlmaiera. Záporem v činnosti byla malá činnost mládeže. Přes všechnu snahu je zájem o kopanou a sport vůbec. Vše souvisí s malým počtem žáků na strážovské škole. Rovněž i několik roků není ustaveno dorostenecké družstvo. Důsledky této situace se v budoucnu musí projevit.

Kromě organizační činnosti v pravidelných soutěžích v kopané nelze zapomenout na další aktivity v minulosti i v současné době. Svého času byla v oblibě tak zvaná odborářská kopaná. Zde hráli starší hráči, kteří již zanechali aktivní činnosti. Rovněž podniková jedenáctka Kovodružstva udržovala v osmdesátých létech sportovní družbu s podobným průmyslovým podnikem v bývalé NDR, v BAD KÖSTRITZ. Hrají se také každoročně pohárové turnaje k uctění památky zasloužilých funkcionářů a hráčů. Od roku 1990 se pořádal každoročně memoriál Josefa Šindeláře, který neče­kaně zemřel v roce 1989. Lze konstatovat, že fotbalisté ve Strážově jsou jedna z mála organizací, která obohacuje společenský život v naší obci.

Závěrem stati o strážovské kopané která se pokouší alespoň z části na základě dochovaných písemností, fotografií a vzpomínek starších fotba­listů a funkcionářů do roku 1994. Mohlo proto být i některých skutečností opomenuto. Nebylo zde možno vyjmenovat desítky hráčů, kteří se během téměř deva­desátileté činnosti kopání zúčastnili.

 Součastné hřiště je pýchou klubu

V roce 2006 za přispění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a také Obce Strážov provedena velká rekonstrukce hrací plochy o kterou se s velkou pečlivostí stará jeho správce Josef Soušek. SK Kovodružstvo Strážov má v současné době cca  150 členů. V sezóně 2012/13 hrají pod hlavičkou sportovního klubu čtyři fotbalové týmy („A“ muži které hrají 1.B třídu,  "B"  tým mužů  po podzimu balancují v pásmu sestupu ve III. třídě ,  žáci na své lepší období čekají na jaře v okresním přeboru a  druhým rokem je v činnosti i nově zřízený tým tobalového potěru klubu , který v kategirii starších přípravek je účastníme OP). Velkou osobností posledních dvou desítek let v historii klubu byl  Josef Soušek , který  období 1992- 2012   stál včele klubu . Od alné hromady  konané  na počátku roku 2012, Josefa Souška ve vedení strážovské kopané vystřídal a novým předsedou se sta Petr Presl, místopředsedou byl zvolen  Bronislav Mayer , sekretářem je i nadále  Ing. Milan Presl stejně jako v uplynulých létech  o pokladu klubu  nadále pečuje Josef Janda.